V roce 1965 si několik bývalých členů katolické omladiny řeklo, že by se mohly nacvičit dožínky a tak navázat na dlouholetou tradici této slavnosti v Dolním Němčí. Dožínky se tu konaly už od roku 1923. Druhá světová válka tuto tradici přerušila, avšak po jejím skončení se dožínky uskutečnily ještě dvakrát. Ovšem po revolučním roce 1948 nastala delší pauza. Až v roce 1965 sehnali tito ochotníci skupinu mladých lidí včetně ženáčů. Přes zimu a v první polovině roku 1966 se zkoušelo a v srpnu se dožínky uskutečnily.

Jenomže po dožínkách se mladí začali scházet a nastávala otázka: “Co dál…?“. Člen dechovky pan František Krhovský – velice ochotný a zapálený člověk – se postavil do čela této skupiny mladých a všichni se shodli na tom, že se bude pokračovat. Už v těch letech bylo v našem regionu plno folklorních souborů. Ty byly samozřejmě ochotné pomoci tvořícím se kroužkům. Náš vedoucí pozval na naše schůzky vedoucího ze staroměstské Doliny pana Jana Vojtíka a ten nás začal zasvěcovat do souborové práce. Nezůstalo jenom u Doliny, také členové uherskobrodské Olšavy měli zájem nám pomáhat. Bylo nutné také řešit název skupiny. Hlasováním se potvrdil název: „Národopisný krúžek Dolněmčan“. Dalším problémem bylo oblečení krúžku. Nebylo únosné, aby se krúžek jako doposud zúčastňoval folklórních akcí ve svátečních krojích. Na popud Jana Vojtíka se spolu se staršími ženami zrekonstruoval dolněmčanský všední kroj, který byl snadnější na údržbu. Mimo velké akce, kdy krúžek samozřejmě vystupuje ve svátečním kroji, se všední varianta používá dodnes.

Po prvních dožínkách v roce 1966 se tyto uskutečnily hned v roce 1967.  Ale zjistilo se, že takové veliké akce je neúnosné uskutečňovat každý rok, zvláště, když krúžku nebyl nikdo ochoten finančně pomáhat. Veškeré výlohy padaly na krúžek. Naštěstí bylo okolo krúžku dost ochotných lidí, kteří pomáhali tím, že např. J. Krhovský nakoupil materiál na tlačenku, kterou jako zkušený řezník samouk vyrobil a prodával při dožínkách na hřišti. Jiní zase zajišťovali výběr vstupného. Díky takovým nadšencům bylo možné tyto akce uskutečňovat. Staroměstská Dolina jednou krúžek pozvala jako hostující soubor na jejich hody. Naše dechová hudba Dolněmčanka (založená roku 1874) jim tenkrát hrála a od nás jelo šest párů tanečníků. Po těchto hodech přinesl vedoucí Fr. Krhovský materiály o hodech a tak se v krúžku rozhodlo, že se uskuteční první hody s právem v Dolním Němčí. Bylo to roku 1968.

Krúžek samozřejmě nezůstal jenom u akcí v Dolněmčí. Stal se nepravidelným účastníkem Dolňáckých slavností v Hluku, Jízdy králů ve Vlčnově, Slavností bratrství Čechů a Slováku na Javořině, Mezinárodního folklórního festivalu ve Strážnici ( kde byla předváděna dolněmčanská svatba), krojových přehlídek a plesů jak v blízkém, tak i širokém okolí. Byl pořadatelem národopisných večerů, za účasti pozvaných folklórních souborů Olšava, Brozané, Dolina a další. V poslední době – od roku 2000 nastoupením nové mladé generace krúžkařů – došlo k nemalým změnám. Byly založeny některé nové tradice jako vánoční koledování a šlahačková obchůzka. Otevřením muzea se naskytla možnost praktického využití tohoto objektu a tak vnikla tradice vaření trnek, jež se stala velmi oblíbenou akcí. Díky vzniku cimbálové muziky Kocvar koncem minulého století došlo i k rozšíření tanečního repertoáru krúžku. Hudebním základem je ovšem samozřejmě dechová hudba Dolněmčanka doprovázející krúžek na plesech, při hodech, dožínkách a mnoha dalších příležitostech.