Ukončení žatvy se neobešlo bez oslavy – dožaté, dožinku či  aldamáše. Tato oslava se udržovala na selském hospodářství a konala se společně po sklizni obecních polí už ve středověku. Na zámku ve Strážnici se například při panských dožínkách pořádaly soutěže v hudbě a tanci.

Z pole dělníci přinášeli věnec upletený ze všeho obilí a předali jej hospodáři. Obvykle jej nesla nejpěknější a nejvýřečnější žnečka. Do věnce se vplétalo kvítí, makovice, ořechy nebo jeřabiny. Tyto plody symbolizovaly plodnost. Dále byl věnec ozdoben stuhami. Předávání věnce doprovázely zveršované promluvy a vinše, ve kterých bylo obsaženo přání hojnosti hospodářově domácnosti. Ve verších se připomínaly i zásluhy dělníků, kteří tímto požadovali odměnu za odvedenou práci.

Historie dožínek v Dolním Němčí sahá až do dvacátých let minulého století. V roce 1923 je poprvé zorganizoval místní varhaník Metoděj Kadlček, který se nechal inspirovat slavnostmi při svých návštěvách Hané. Právě tam byly dožínky běžným jevem, zakončujícím každoroční obilnou sklizeň. I když byl základ dolněmčanské slavnosti přenesen z etnograficky odlišného regionu, časem se přizpůsobil místním poměrům. Hospodářem na prvních dožínkách byl Štěpán Matůš.

    Dožínkovou slavnost zahajuje průvod krojovaných ženců procházející vesnicí od místního zemědělského družstva až k domu hospodáře, neboli gazdy. Slavnost byla v dřívějších dobách zakončena setkáním vesničanů na nějakém prostorném místě. Většinou se jednalo o volné prostranství za stodolami nebo humny. Dnes dožínky vrcholí v areálu místního fotbalového klubu. Tam probíhá nejen poslední část ceremonie, ale také prezentace tradičních dožínkových tanců, vrcholící předvedením starobylé „dolněmčanské sedlcké“. Volná zábava při dechové hudbě, či cimbálové muzice probíhá až do nočních hodin.

    V předválečných letech dožínky v obci probíhaly v nepravidelných intervalech až do roku 1938.  Záštitu nad nimi držela tehdejší katolická Omladina. Během protektorátu bylo konání oslav zamezeno a Dolněmčané mohli dožínky uspořádat až po osvobození. Slavnost se bezprostředně po válce konala ještě dvakrát. Pro místní dění se dokonce stala typickou, takže ji vesničané ve zkrácené verzi předvedli při svém zájezdu do krajského města Zlína. Když však v roce 1948 došlo k zásadní změně politických poměrů, dožínkové oslavy se dostaly do nemilosti a na dlouhou dobu z místního kulturního dění vymizely.

     Až v roce 1966 byla slavnost díky aktivitě několika místních rodin obnovena. Zatímco první ročník novodobých dožínek byl uspořádán ve velmi spontánním duchu, o rok později již nad akcí převzal záštitu tehdy vzniklý Národopisný krúžek Dolněmčan. Ten po svém vzniku v roce 1965 zastával ve folklorním dění obce zásadní postavení, a proto i konání dožínkové slavnosti bylo víceméně závislé na jeho fungování.

    Od roku 1966 se v Dolním Němčí konalo několik dožínkových slavností.  Dožínkový program se až na malé detaily nikdy neměnil a je udržován tak, jak byl proveden poprvé ve 20. letech. Poslední dožínkové slavnosti proběhly v roce 2017.