Dyž sem já šél okolo hája zeleného,
natrhál sem lupení, natrhál sem lupení,
do šátka bílého.

A dál sem ho do lože, kde má milá leží,
staň má milá staň hore, staň má milá staň hore,
otevři ně dveří!

Já bych ti otevřela, kdybych sa nebála,
má mamička tu leží, nedaleko u dveří,
ona by ňa čula.

Ja cérečko, cérko má, s kýms to hovořila?
Má mamičko s poduškú, ušila ste malučkú,
je ně pod ňú zima.

Nebyla to poduška, býl to kdosi iný,
daj si cérko daj pozor, daj si cérko daj pozor,
na věnec zelený.