Masopustem se rozumí období od tříkrálového svátku po začátek velikonočního půstu. Jeho konec je na Slovácku známý především jako fašank (z německého Fasching). Do posledních tří masopustních dnů se soustředí bohaté a různorodé obyčeje – obchůzky, přestrojování, tradiční jídla, tance a zábavy. Obchůzky mládenců, doprovázených muzikanty a někdy maskami nebo samotné průvody maškar jsou hlavní náplní posledních masopustních dnů. Šavle zaplněná slaninou a uzeným masem bývá také znakem obchůzek. Bylo zvykem, že si z vybraných naturálií chasa uspořádala společnou hostinu, a tak dostávala i vejce, obilí a mouku. Od pečiva a slaniny se odvozuje označení obchůzek „po babkování“. Na uherskobrodsku je možné setkat se s mečovým tancem, což je hlavní prvek obchůzek fašančářů. Skladba maskovaných postav je neobyčejně pestrá. Ke starým typům, majícím kořeny často v hluboké minulosti, se přidávaly nové, jak to přinášela doba.
Fašank v Dolním Němčí
Fašank v Dolním Němčí byl vždy právem legrútů před nástupem na vojnu. Masky byly poplatné době. Po válce se objevily i masky vojáků, například v plynové masce. Pravidelně chodil kominík, který vždy, když v některém domě neotevřeli, tak jim čmáral po zdi sazemi. Medvěd u nás nechodil. Hlavními postavami fašankové obchůzky byli ženich
s nevěstou. Nevěstu představoval jeden z vyšších chlapců v ročníku a ženicha zase menší. Tolik pokladen jako v současné době nebývalo, byla pouze jedna. Vždy se určil odpovědný legrút, který dostal na starost velký koš, do kterého ukládal podarované syrové vajíčka a špek. Po obchůzce z nich paní hospodská připravila pro všechny večeři. Obchůzku vždy doprovázeli muzikanti z dechovky. Pochovávání basy se už po válce nekonalo, ale podle pamětníků se kdysi dělávalo. Možná tuto tradici ukončila válka. Po revoluci, kdy už nechodili chlapci k odvodu, došlo k úpadku této tradice a jejího smyslu. Na žádost obecního úřadu se této tradice ujal Národopisný krúžek Dolněmčan, který obnovil i tradici pochovávání basy.
Dnes, tak jako v minulosti doprovází fašankovou obchůzku Dechová hudba Dolněmčanka. Ráno se schází účastníci ve zkušebně, kde se ustrojí do masek. V začátcích jsme se snažili obcházet celou obec, ale obchůzka trvala do večerních hodin a poté jsme se přesunovali do kulturního domu, kde jsme organizovali zábavu s pochováváním basy. Pořádání tohoto zvyku vyžaduje větší organizační úsilí, a proto jsme se rozhodli obchůzku zkrátit a vybrali jsme několik stanovišť, kde chvíli pobýváme, zatančíme a zazpíváme si. Jednotlivá stanoviště jsou označena cedulkami s uvedením přibližného času vystoupení. Rovněž je s předstihem uveřejněna mapka obchůzky, aby se s ní občané mohli seznámit.
Krúžek se snaží držet tradic, a proto mohou pozorovatelé v průvodu vidět masky, které přinášejí určitou symboliku. Jednou z nejstarších masek je maska medvěda, který je symbolem plodnosti, kterou přináší celému hospodářství. Toho většinou doprovází medvědář, v některých částech regionu je tato maska zastoupena myslivcem. Dále pak maska smrti, která má přinášet zdraví tomu, kdo si s ní zatancuje. Typické, i když o něco mladší masky, jsou maska žida a holiče, jejichž funkcí je přinášet do průvodu chaos, trošku pozlobit přihlížející a vybrat od nich nějaký drobný peníz. Naopak masky uniformovaných dávají obchůzce řád. Tak jako kdysi, i dnes v průvodu uvidíte nevěstu se ženichem. U nás v obci je typické, že tyto masky mají na sobě kroj. Na rozdíl od obchůzek legrútů jde ale za ženicha dívka a za nevěstu chlapec. Při obchůzce masky tančí, šprýmují s občany a navozují rozvernou atmosféru. Lidé je za to odměňují finančním obnosem do pokladničky. Nabízejí většinou Boží milosti a koblihy k ochutnání a štamprličku slivovice.
Večer se koná v sále kulturního domu zábava. Součástí je pochovávání basy, které se nese ve veselém duchu. Jedná se vlastně o parodii pohřebního obřadu s žertovnými dialogy a symbolickým pochováváním basy – hudebního nástroje, kterého se účastní i masky. Basa se pohřbívá na znamení, že si na ni v následujících týdnech nikdo nezahraje. Zvyk má zábavné cíle, ale podněcuje také k vyrovnání vztahů mezi lidmi a nakonec má i jisté výchovné zaměření. V aktualizovaných dialozích hlavních postav (pan velebný a dva ministranti) obyčejové scénky, se poukazuje veřejně satirickou formou na negativní činy a návyky občanů, na dobré i špatné události v obci, úspěchy a neúspěchy apod.
Tím končí čas masopustního veselí a nastává období půstu, které trvá dlouhých 40 dnů. Věřící se během něj připravují na největší křesťanský svátek – Velikonoce.
Život se navrací do poklidných kolejí a na tanec, pití a hodování lidé jen vzpomínají.